I Arabové mohou milovat Izrael
Soužití ve Svaté zemi
Zní to málo pravděpodobně, ale je to tak. Inspirací pro ostatní může být Ella Waweya, arabská muslimka pocházející z města Kalansuwa ležícího ve středním Izraeli.
Vystudovala bakalářský obor komunikace a pak získala magisterský titul v politologii - obor studia vládnutí. Ve čtyřiadvaceti letech vstoupila do izraelské armády (IDF). Dobrovolně, služba není pro izraelské Araby povinná. Uniformu obléká už deset let, na výložkách má hodnost majora (jeden list révy) a pracuje v útvaru mluvčího IDF pro arabský svět. Nadřízeným Elle je z médií více známý plukovník Avichai Adreee.
Její kancelář v telavivském ústředí útvaru armádního mluvčího je poseta diplomy, oceněními za zásluhy a rodinnými snímky. Vedle toho tam spatříte působivé kaligrafické vydání Koránu, drúzskou vlajku, křesťanský kříž, výtisk knihy Zohar o židovské mystice a vlajky zemí zapojených do Abrahamovských dohod. Samozřejmě nechybí ani velká vlajka Izraele.
V době jejího vstupu do armády v ní nebyl žádný Arab z jejich města, natož arabská žena. Několik mužů ale sloužilo v policejním sboru. Po deseti letech působí v IDF deset Arabů z Kalansuwy a Ella říká, že i ona na tom má svůj podíl. Když přijede domů v uniformě, lidé se zajímají o to, co se v armádě děje. Vyjádří-li někdo ochotu přidat se, poskytne mu vysvětlení „od A do Z“.
HLEDÁNÍ IDENTITY
Když jí bylo dvanáct, probíhala Druhá intifáda (vražedný protiizraelský teror). Doma sledovali vysílání Al Džazíry, kde už v té době působila reportérka Širín abú Aklehová (která se stala celosvětově známou poté, co v květnu 2022 zahynula, když pokrývala izraelskou protiteroristickou operaci v Džanínu – LS). Teenagerka Ella tehdy zaznamenala něco, se jí u abú Aklehové nelíbilo: útočnost při podávání zpráv. Uvědomila si, že být také chtěla být novinářkou, ale ne jako ona. Toužila být jiná, její práce by nevycházela slepě z jednostranného palestinského pohledu, ale byla by součástí dilematu její identity. V principu jde o to, že lidé ji vždycky chtěli nějak definovat – buď jako „Arabku roku 1948“ (tedy Palestinku - LS), nebo izraelskou Arabku. Dodává, že ji každý defoinoval jinak – kromě jí samotné.
V šestnácti letech dostala identifikační (občanský) průkaz. Uvědomila si, že je Izraelka a je-li to tak, musí s tím něco dělat. Stát Izrael jí poskytl tuto identitu a Ella hledala způsoby, jak se s tím vyrovnat. Tehdy o tom neměla žádné povědomí a internet nebyl natolik rozšířen, aby se o tom mohla něco dozvědět on-line. Musela vyčkat – a dilema v ní bublalo.
Jak čas plynul, myšlenky týkající se hledání správného místa Arabky v židovském státě ji neopouštěly. Během bakalářského studia se dobrovolně zapojila do národní služby (civilní náhrada za službu v IDF); pracovala v Meirově nemocnici v Kfar Sabě. Vzpomíná, jak během jedné nekonečné noční služby hrála šachy s beduínským členem ochranky, který se jí z ničeho nic zeptal: „Proč jsi nešla do armády.“ Odpověděla: „Chtěla jsem, ale oni by mě nevzali, protože jsem Arabka.“ Jak dnes víme, nebyla to pravda. Přes tohoto beduína navázala kontakt s plukovníkem Yossim Haddadem, velitelem jednotky beduínských stopařů (průzkumníků). Tento důstojník má velkou zásluhu na tom, že se stala součástí IDF.
A jak po deseti letech v armádě tento přelomový krok hodnotí? Jednoznačně pozitivně: „Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.“ Dodala, že to bylo pouze její rozhodnutí, o kterém se s nikým neradila. Koneckonců v jejím arabském prostředí nebylo něco takového, zájem o vstup do IDF, obvyklé ani žádoucí. Prostě se jednoho dne rozhodla do toho autobusu nastoupit… Zatímco ostatní (židovští) rekruti, kteří v den nástupu přišli do přijímacího střediska, byli doprovázeni rodiči, kteří se s nimi dojemně loučili, ona tam přišla sama. Neměl kdo se s ní rozloučit, obejmout ji a zamávat. Od devatenácti let žila kvůli studiu mimo domov a rodiče měli za to, že stále chodí do školy a přitom pracuje. Že je v armádě, zjistili až později.
V roce 2015 obdržela od tehdejšího prezidenta Reuvena Rivlina čestné uznání. Zpráva o tom vyšla v novinách; v článku byla její fotografie s pixelovaným („rozkostičkovaným“) obličejem. Ačkoli v textu bylo uvedeno, že o její službě v IDF nikdo z rodiny neví kromě matky, která to ovšem nese velice těžce, ale přesto je na ni hrdá. Pravda to nebylo, tenkrát to nevěděla ani mamink. Teprve později se rodiče k článku dostali a na pixelované fotce ji poznali. K identifikaci jim pomohlo také to, že byla z Kalansuwy jediná. Od Arabů z okolí začala ona i rodiče dostávat nepříjemná vyjádření.
FOTOODKAZ – Mjr. Ella Waweya ve své telavivské kanceláři
https://images.jpost.com/image/upload/f_auto,fl_lossy/c_fill,g_faces:center,h_537,w_822/608742
Jedná cesta: neohlížet se zpět, hledět do budoucnosti. Ella kdysi tyto útoky oplakala, dnes na všechny změny, kterými s rodinou prošla, nahlíží s úsměvem. Rozdíl ilustruje na dvou snímcích. Jeden je z onoho novinového článku, na druhém matka v hidžábu podílející se na ceremonii udílení vyšší hodnosti své dceři. Ella přiznává, že maminka si díky jejímu rozhodnutí vstoupit do armády protrpěla své. Dnes se léči v nemocnici s rakovinou a podle vyjádření lékařů je na ni – důstojnici IDF, patřičně hrdá. Když vypukla válka s Hamasem, požádala ji, aby na návštěvy během chemoterapie chodila v uniformě. Rovněž její sourozenci jsou na ni pyšní a z jejich přístupu lze dovodit, že IDF má v jejich očích, očích izraelských Arabů, dobré jméno. Jistěže ne všech.
JEJÍ PRÁCE A POSTOJE
Ella má na starosti komunikaci s arabskojazyčnými médii. Monitoruje ta arabská včetně internetových a poskytuje jim rozhovory – prezentuje pravdu o Izraeli, hovoří jménem IDF. Vysvětluje: „Pokud nebudeme mluvit o tom, co se stalo například 7. října, arabský svět se o tom nic nedozví. Arabská média mají velký vliv na arabské veřejné mínění a často věci hodnotí jednostranně. (Mohu potvrdit z pravidelného sledování egyptského severu Ahram Online, byť v angličtině – LS.) Pracujeme tak, abychom prezentovali tu druhou (izraelskou – LS) stranu a snažíme se mít vliv na publikum také u nás. To platí i pro mou matku. Když sleduje saúdské kanály Al Hadath nebo Al Arabiya, chce vedle toho vidět také osobu v izraelské uniformě, která jí řekne náš narativ. Díky tomu je obraz vybalancovanější.“
Ella se také obsáhle dotkla spolupráce a vůbec fungování arabských médií. Potvrdila, že existují zpravodajské kanály, které slouží jako hlásné trouby Hamasu a chrlí stejné lži jako Hamas. Jako příklad uvedla televizi Al Džazíra. Před několika měsíci nehorázně lhala o tom, že vojáci IDF v Gaze znásilňují ženy. V souvislosti s tím Ella upřesnila, že jejich útvar pracuje na monitorování a analýze toho, co se v médiích říká a snaží se tomu porozumět, čímž zpětně může IDF zpřesňovat vlastní sdělení. V tomto nehorázném případě (znásilňování) získala armáda dostatek argumentů, aby mohla lži Al Džazíry důrazně popřít, přičemž bývalý ředitel této televize musel uznat, že jejich lži zašly příliš daleko. I takový vliv má útvar, jehož je Ella součástí.
Někdy musí Ella použít ironii a sarkasmus. V rozhovoru s moderátorem arabské reakce ruské státní televize Russia Today (Russia Al Yaum) reagovala na tvrzení o průzkumu, podle něhož si obyvatelé Pásma Gazy myslí, že Hamas válku vyhrál. „Samozřejmě že vyhráli,“ opáčila Ella, „pokud jde o zničení budoucnosti Gazanů, jejich škol, mešit a nemocnic. Pokud je toto vítězství, tak vítejte doma. Opravdu mi ale chcete říci, že vyhráli? Vždyť obnova infrastruktury v Pásmu Gazy bude trvat roky!“
Součástí komunikační strategie útvaru mluvčího IDF je také důraz na rozdíl mezi životem exilových vůdců Hamasu a reálnými podmínkami obyvatel Pásma. Podle sloganu: Oni žijí v dokonalé blaženosti a Gazané v pekle. Ella přitom nikterak neskrývá, že lidé v Pásmu opravdu strádají. „Jsou chudí, protože mají vedení, které peníze přicházející z Kataru investuje do tunelů a ne do infrastruktury ve prospěch obyvatel Pásma,“ doplňuje Ella. Uvádí příklad klipu jednoho studenta práv z Gazy, který v něm smutně konstatoval: „Můj sen je ztracen.“ Přiznává, že toto vyznání se jí dotklo. Vysvětluje proč: „Protože jsem žena, Arabka a Izraelka, která se naučila morálce a hodnotám IDF. První věc, kterou studujeme po vstupu do armády, je Etický kodex IDF. Takže ano, lidé v Gaze jsou chudí, protože mají špatné vůdce. Jeden islámský hadíth (součást náboženské tradice hovořící o skutcích Mohameda) říká: »Všichni jste strážci a všichni jste zodpovědní za ty, kterým vládnete.« Vedení Hamasu je pravým opakem tohoto ustanovení.“
Ella říká, že usiluje o to, aby Arabové na druhé straně nebyly uvězněni v informační bublině, ale viděli úplný obraz situace. Přála by si, aby dívky z Gazy mohly přijít do její kanceláře a vidět všechny ty certifikáty a ocenění. „Chci, aby byly jako já. Aby byl jejich život plný ocenění, dokonalosti, úspěchů, aby byly vzdělané. Nechci, aby někomu byly odebrány jeho sny, jak to v případě této generace udělal Hamas.“
FOTOODKAZ – Mjr. Ella Waweya
https://images.jpost.com/image/upload/f_auto,fl_lossy/c_fill,g_faces:center,h_537,w_822/608745
Vyjádřila se i k tvrzení Hamasu, že mluví ve jménu islámu. Koneckonců jeho plný název je „Hnutí islámského odporu“. Ella soudí, že vše je vyjádřeno ve sloganu jejího útvaru Hamas je Islámský stát. Islámský stát nepředstavuje islám. Přitom Hamas je ještě horší. Argumentuje: „Jen se podívejte, co dělá vlastním lidem. Zabíjí je, krade jim jídlo, bere jim pomoc. Kdyby lidé věděli, kolik peněz šlo do Gazy a kde skončily. To není islám, to je čistá politická korupce. Kdyby se Hamás staral o své lidi, z Gazy by se stal ráj. Mají pláže, hotely, vily – ale to vše patří Hamasu, ne obyčejným lidem.“ Klade si otázku, jestli šéf Hamasu Jahja Sinwar vůbec domyslel, jak obrovskou destrukci 7. říjen 2023 na území, jemuž vládne, způsobí.
Ella uzavírá: „Jsem žena, Arabka, muslimka, Izraelka a důstojnice izraelské armády. To ukazuje, jaká je demokracie naší země, zdejší kultura; je to ukázka, že zde můžeme žít všichni společně.“
Vyzývá lidi venku, ať jsou jakéhokoli jazyka nebo víry, ať do Izraele přijedou – a pochopí, že je jeho válka spravedlivá. Kromě toho: „Izrael není jen o konfliktu mezi Araby a Židy. Izrael – to je také zábava.“
Volně zpracováno (zkrácená verze) podle rozhovoru na serveru novin The Jerusalem Post.