Izrael: Šílenství ze všech stran

Slovo ke dni

Čtvrtý červen byl 242. dnem války Izraele proti teroru. Tak dlouho jsou v pekle Hamasu ta rukojmí, která zůstávají naživu. Kolik těch živých ještě je? Nevíme.


Dokážeme si to představit?

Dvě stě čtyřicet dva dnů v zajetí těch nejhorších zabijáckých monster, kdesi v podzemních tunelech. Nevinní lidé vystavení všemožnému ponižování, libovůli zločinců. Svět roní krokodýlí slzy kvůli osudu obyvatel Pásma Gazy, ovšem nedělá nic nebo velice málo pro to, aby tento osud zmírnil. Nevytvořil dostatečný tlak na Hamas, aby nevinné zajatce propustil, nedal dostatečně najevo své pohrdání režimy, které zástupce Hamasu přijímají „na červeném koberci“ – na prvním místě Írán, Turecko, Rusko.

Každý den přicházejí zprávy o dalších mrtvých. Ne, nezajímají mě primárně oběti na straně agresora, jako se moji předci nedojímali primárně nad civilními oběťmi v nacistickém Německu. Mluvím o nových mrtvých mezi rukojmími a o vojácích Izraelských obranných sil (IDF), kteří položili život v boji se zlem, které ohrožuje nejen Izraelce, ale i nás v Evropě. (Dnes mi poslal bratr žijící v Německu videomateriály týkající se pátečního /31. 5./ brutálního útoku v Mannheimu. Kolik takových ataků muslimů proti pokojným civilistům v Evropě za poslední léta evidujeme?!)

V pondělí (3. 6.) jsem v izraelské televizi KAN 11 s úžasem sledoval hrůzostrašné záběry z nejsevernější části historické Horní Galileje, kde v důsledku agrese Hizballáhu prováděné raketami a drony hořela na horizontu monitoru plocha o rozloze asi 10 tisíc dunamů (1 tisíc hektarů). Obyvatelé této části Izraele jsou každodenně vystaveni tomuto barbarství, tisíce musely opustit své domovy – a co dělá svět? Co dělá Rada bezpečnosti? Co dělají všichni ti demonstranti, kteří všude možně včetně amerických kampusů a pražských náměstí vyřvávají „From the River to the Sea, Palestine will be Free“. Je zbytečné se ptát.

Nedosti na tom, ohrožena je i nejjižnější část země. V pondělí 3. června byla v Akabském zálivu protivzdušnou obranou IDF zachycena balistická raketa mířící na město Eilat. K útoku se přihlásili húthiovští teroristé operující v Jemenu. Nebyla to první akce z tohoto směru. Vedle toho se východu snaží na Izrael útočit irácké teroristické formace podporované Íránem. Samotný Írán ústy svých nejvyšších představitelů soustavně vyhrožuje Izraeli totálním zničením. A jak reaguje svět? V Radě bezpečnosti vzdali poctu – všichni, i zástupci svobodného světa - tragicky zemřelému íránskému prezidentovi Raísímu, ačkoli i on patřil k těm, kdo chtěli vymazat Izrael z mapy Blízkého východu.

Izrael je už osm měsíců ve válce, která mu byla vnucena a která pro něj a celou společnost znamená obrovskou zátěž ve všech oblastech života. Vláda je pod obrovským tlakem – zvenku ze strany spojenců, doma ze strany příbuzných těch, kdo zažívají v zajetí nepředstavitelné peklo. Demokratické izraelské společenství je doslova ve varu, politické špičky vedou, tak jako v každé skutečně svobodné zemi, vášnivé diskuse, protože tamní demokracie negeneruje jednu, ale řadu variant řešení, úhlů pohledu se nabízí x + 1 (podle rčení dva Židé rovná se tři názory). Lidé pochopitelně chtějí, aby se rukojmí co nejdříve vrátila a vysídlení se chtějí vrátit z provizorií do svých domovů a obnovit co nejdříve normální život.

Takto bych mohl psát ještě dlouho, o dvojím metru a pokrytectví ze strany arabských zemí, o nenávisti, které musí čelit izraelští sportovci na akcích v zahraničí, o tom, jak jsou handicapováni, když musí hrát domácí zápasy na akcích konaných v rámci evropských soutěží v zahraničí. O pokusech, někdy i úspěšných, Izrael bojkotovat na nejrůznějších mezinárodních kulturních podnicích. A tak dále, a tak podobně.

A do toho všeho je hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan natolik nestoudný, že si dovolí požádat tento soud o vydání zatykače na izraelského premiéra Netanjahua a ministra obrany Gallanta s cílem posadit je na lavici obžalovaných hned vedle představitelů brutálního teroristického hnutí, které spáchalo na Židech nejhorší masakr od nejtemnější doby holocaustu.

Izrael je vskutku v šílené situaci - v šílené době, v šíleném světě. Potřebuje podporu od každého, kdo se s touto pošetilostí světa nehodlá smířit.