K listopadovému příměří na Blízkém východě

Válka a politika

27. listopadu 2024 vstoupilo v platnost příměří mezi Izraelem - a kým vlastně? Formálně mezi Izraelem a Libanonem, ve skutečnosti jde primárně o Hizballáh.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

30. listopadu v 14:49

Je to Hizballáh, teroristická organizace podporovaná a vyzbrojována Íránem za součinnosti syrského režimu (proto izraelské síly operují čas od času také v Sýrii), kdo loni 7. října zahájil raketovou a dronovou agresi proti Izraeli. A je to libanonská vláda a libanonská armáda, kdo měl této agresi zabránit*/ a neučinil tak. Byla to jejich povinnost, nejen proto, že je to v souladu s logikou fungování suverénních států, ale také s ohledem na to, že je k tomu zavazuje rezoluce RB OSN č. 1701 přijatá už v roce 2006 (!). Její ustanovení, které Bejrút přijal, je jednoznačné. Celé území Libanonu bude pod kontrolou libanonské vlády (čl. 3) a jmenovitě na jihu Libanonu, mezi řekou Lítání a izraelskou hranicí, bude působit pouze libanonská armáda a síly OSN (UNIFIL), nikdo jiný (čl. 8). Tedy ani izraelská armáda (která tam v té době vedla protiteroristickou kampaň), ani Hizballáh.

Izrael tento bod rezoluce splnil a z jihu Libanonu se stáhl, libanonská strana v této věci totálně selhala, stejně jako OSN. Nezabránily tomu, aby na jihu Libanonu vznikl „stát ve státě“, po zuby ozbrojené formace teroristické organizace Hizballáh vojensky ohrožující jižního souseda. Byla jen otázka času, kdy Hizballáh na Izrael zaútočí. Stalo se 8. října 2023, den po agresi Hamásu. Viníkem nynější krize tedy není bránící se Izrael, ale Hizballáh; svůj díl viny nese libanonská vláda a OSN. Jestliže armáda libanonského státu a jednotky OSN nedokázaly zabránit vývoji, který vyvrcholil protiizraelskou agresí, jestliže v sousedství základen OSN a na území suverénního státu vyrostla obludná vojenská mašinérie schopná ohrozit mír v regionu, pak ani OSN, ani Libanon bez viny prostě být nemůže. Ani sebemasivnější antiizraelská propaganda a sebehlasitější antiizraelská rétorika nemůže na této základní pravdě nic změnit.

*/ Pokud libanonská vláda tvrdí, že nemá zájem s Izraelem válčit, a není důvod tomu nevěřit, pak je absurdní, že v zemi strpí ozbrojenou formaci, jejíž vedení naopak s Izraelem válčit chce a nakonec válku vyprovokovalo. Nicméně buďme realisty. V Libanonu má ozbrojené milice kdejaká politicko-náboženská skupina. To je sice vnitřní věc libanonského státu, ale v okamžiku, kdy některá z těchto nestátních milicí začne ohrožovat sousední zemi, vnitřní záležitostí Libanonu to být přestane. Asi není zapotřebí zdůrazňovat, že Izrael a jeho obyvatelé nemohou trpně přijímat děsivé následky toho, že si libanonská vláda neumí udělat ve své zemi pořádek.

Porovnáme-li texty obou dokumentů, rezoluci Rady bezpečnosti z roku 2006 a dohodu o příměří mezi Libanonem a Izraelem z listopadu 2024 (odkazy viz níže – v angličtině), zjistíme, že se příliš neliší. V zásadě lze říci, že to, co Libanon nesplnil dle zmíněné rezoluce, měl by splnit nyní podle dohody o příměří. Připomeňme klíčové body týkající se jedné i druhé strany, tedy kromě zastavení palby ke čtvrté hodině ranní místního času dne 27. listopadu 2024.

Izrael

- Izraelská armáda se stáhne z oblasti „Southern Litani“ (území na jihu Libanonu mezi řekou Lítání a modrou linií – izraelskou hranicí), a to do šedesáti dnů ode dne, kdy příměří vstoupí v platnost.

Libanon

- Jedinými silami oprávněnými k nošení zbraní v Libanonu budou (anglické označení) Lebanese Armed Forces, Internal Security Forces, Directorate of General Security, General Directorate of State Security, Lebanese Customs, and Municipal Police (tj. příslušníci armády, nárdní policie a četnictva, tajné a ochranné služby, celní správy a městské policie).

- Libanonská vláda bude bránit Hizballáhu a všem ostatním ozbrojeným skupinám na území Libanonu v provádění jakýchkoli operací proti Izraeli (článek 2).

- Jižně od řeky Lítání (tj. až k hranicím Libanonu a Izraele – LS) budou jedinými ozbrojenými formacemi vedle sil OSN jednotky libanonské armády (čl. 5).

- Dodávky zbraní a vojenského materiálu do Libanonu budou regulovány a kontrolovány výlučně libanonskou vládou, stejně tak výroba braní v Libanonu. Smyslem tohoto opatření je zabránit opětnému vyzbrojení nestátních ozbrojených skupin v zemi (čl. 6).

- Na všech hraničních přechodech budou rozmístěny oficiální vojenské a bezpečnostní síly libanonské státu. Jednotky libanonské armády budou rozmístěny na všech silnicích a mostech podél linie, za níž začíná oblast „Southern Litani“ (tj. mezi řekou Lítání a izraelskou hranicí – LS); armáda tam vytvoří check-pointy a silniční zátarasy (čl. 11).

- Souběžně se stahováním izraelských sil budou v oblasti „Southern Litani“ rozmístěny jednotky libanonské armády (čl. 12).

Při čtení těchto bodů se člověk neubrání pocitu jakéhosi politického déjà vu a také pochybnostem. Neměla bejrútská vláda splnit tyto požadavky už po roce 2006? Tenkrát se to nepodařilo a hrubé nedodržení rezoluce Rady bezpečnosti 1701 vyústilo do agrese Hizbálláhu proti Izraeli a válečného konfliktu s izraelskou armádou. Kde máme jistotu, že podmínky příměří libanonská strana dodrží? Jistě, v rámci příměří bude fungovat, za spoluúčasti USA a Francie, Vojenský technický výbor pro Libanon (MTC4L), přesto ale: je reálná představa, že se podaří odzbrojit vojenské formace teroristického hnutí Hizballáh a to přestane hrát svoji dosavadní roli? Proto je důležitá zásadní poznámka izraelského ministra zahraničí Gideona Saara, kterou řekl během návštěvy Prahy 28. listopadu: „Papír není tak důležitý jako skutečnost.“ S dodatkem, že Izrael nedovolí Hizballáhu, aby znovu operoval na území jižně od řeky Lítání a aby se znovu vyzbrojil. A na každé porušení příměří izraelská armáda okamžitě odpoví.

Hra je tedy stále otevřená.