Konflikt podle Hamasu

Glosa

Izrael měl v zásadě dvě možnosti, jak zareagovat na 7. říjen 2023. Buď obrannou válkou, nebo rezignací. Zvolil obrannou válku.


S jejími důsledky se ve zpravodajství setkáváme dnes a denně. A varianta „B“, tedy rezignace? Tuto variantu by rád preferoval agresor - Hamas a jeho sympatizanti. Co by znamenala? Izrael by na svém území sice teroristy zlikvidoval nebo vytlačil do Pásma Gazy, kam by byla odvlečena rukojmí. Žádná válka by nebyla, Izrael by nepřítele ani nebombardoval, ani by do Pásma nevstoupil.

A Hamas? Použil by rukojmí jako kartu pro vydírání. Požadoval by propuštění všech palestinskoarabských teroristů a bezpečnostních vězňů z izraelských věznic. Izraelci by vyhověli, protože jim na návratu zajatců extrémně záleží. Propuštění teroristé by se připojili k jednotkám Hamasu a Palestinského islámského džihádu a naplánovali a dříve či později provedli další 7. říjen. A pak, podle stejného scénáře, další a další, jak představitelé Hamasu veřejně deklarovali. Předmětem vydírání by už nebyli uvěznění teroristé, ale jiné ústupky ze strany Izraele.

Jak by varianta „B“ skončila? Tak daleko moje fantazie nesahá, nejsem příznivcem hororů. Kromě nich mě ale děsí ještě něco. Že nemalá část světa s předestřenou představou, jak by si měl Izrael počínat, souzní a ať už uvědoměle nebo jen z politické naivity s ní souhlasí. Vždyť co jiného je neustálé volání po ukončení izraelské „agrese“, požadavek Hamasu, aby součástí dohody o propuštění rukojmí bylo okamžité příměří a odchod Izraele z Pásma Gazy? Mnozí sice souhlasí s právem Izraele na obranu, ovšem pouze teoreticky, protože to dobře zní, ale v praxi všemožně hází Izraeli klacky pod nohy a obranu a likvidaci teroristických band mu svými postoji neskutečným způsobem komplikují. A jsou přitom skálopevně přesvědčeni o tom, že mají pravdu.

Nikoli. Varianta „B“ není cestou k míru, ale k trvalému konfliktu s konečným cílem teoristů Izrael zlikvidovat. Proč tento cíl velká část světa podporuje? Protože má zvrácený úsudek.