Kypr 1974

V těchto dnech si připomínáme výročí událostí, které vedly k dodnes trvajícímu rozdělení Kypru. Jako pamětník bych rád uvedl, že nejdříve provedli kyperští Řekové s podporou režimu v Aténách na ostrově státní převrat s cílem připojit Kypr k Řecku a teprve potom následovala turecká invaze na sever ostrova.

Bylo mi tehdy, ve čtyřiasedmdesátém, osmnáct let. Chápal jsem tureckou operaci jako oprávněnou v zájmu ochrany turecké menšiny - a názor jsem dodnes nezměnil. Bez ohedu na to, že nejsem fanouškem erdoganova režimu, ovšem Erdogan, tehdy dvacetiletý student, neměl s událostmi kolem Kypru pochopitelně nic společného.

Zastávám postoj, že za nastalou situaci si primárně mohou sami kyperští Řekové. To oni, pučisté mezi nimi a jejich podporovatelé, vyvolali krizi, nikoliv primárně Turci či Turecko.

Ironie dějin tkví v tom, že v referendu 2004 to byli oni, kyperští Řekové, kdo odmítl plán řešení na principu konfederace předložený šéfem OSN Kofim Ananem. Kyperští Turci s ním naopak souhlasili. Přesto byli kyperští Řekové "odměněni" následným vstupem do EU.

Navazující události, zejména vyhlášení Severokyperské turecké republiky, můžeme hodnotit tak či onak, ale je třeba mít na mysli, že by k něčemu takovému nedošlo, nebýt puče proti prezidentovi a arcibiskupu Makariovi III. Pokus o převrat za pár dnů ztroskotal, ale lavina událostí se už dala do pohybu...