Nový syrský režim a křesťané
Echo sebevražedného útoku v Damašku
Mezi internetovými komentáři mě zaujal na Novinkách.cz 3. července text Markéty Kutilové na téma osudu křesťanů za vlády nového syrského režimu.
Výmluvně zní už titulek: „Sýrie po Asadovi: I z křesťanů je lovná zvěř a Západ je spoluviníkem“. Autorka se logicky zastavuje u červnového vraždění v řeckoortodoxním kostele svatého Eliáše v Damašku a píše: „Atentát na křesťany tak rozmetal představu, že je konečně klid a menšiny mohou být v bezpečí. V Sýrii přitom ještě nedozněla hrůza z masakrů alávitů v březnu a útoků na drúzy v květnu – a už se vraždí křesťané. Možná to je tím, že islamistický režim Ahmada Šary nijak pachatele těchto ohavných zločinů netrestá. Po výbuchu v kostele režim okamžitě ukázal prstem na Islámský stát, ale ten mlčí. Místo něj se k němu přihlásila skupina Sarájá Ansár as Sunna …“
A ještě jedna její myšlenka. Komentátorka uvádí, že skupina Haját Tahrír aš Šám (která svrhla Asadův režim) nese jako vládnoucí síla politickou odpovědnost za bezpečnost všech obyvatel – včetně menšin. Tedy i křesťanů. Zní to možná banálně, ale mě to zaujalo proto, že podobně se vyjádřil po masakru v damašském kostele nejvyšší představitel Řeckého ortodoxního patriarchátu Antiochie a celého Východu, patriarcha Jan X.
Na pohřbu zavražděných adresoval velkou část svého kázání syrskému prezidentovi Ahmadu Šarovi. Připomněl, že zločin, k němuž došlo v kostele sv. Eliáše je první svého druhu od roku 1860 (kdy zažil Damašek, ještě za osmanské vlády, masakr asi tří tisíc křesťanů), přičemž něco takového je odsouzeníhodné a neakceptovatelné. Současně ujistil, že křesťané nedovolí, aby se tento ohavný zločin stal příčinou k roznícení národního nebo sektářského sváru. „Odhodlaně podporujeme národní jednotu, za kterou stojíme spolu se všemi Syřany, muslimy i křesťany. Žijeme v této vznešené zemi společně jako jedna rodina.“ V další části homilie se patriarcha osmělil. „Pane prezidente, hluboce litujeme, že bezprostředně po zločinu se na místo nedostavil jediný zástupce vlády nebo státní úředník s výjimkou ministryně Hind Kabawatové (jediný zástupce křesťanů v kabinetu). Hluboce toho litujeme. Jsme nedílnou součástí tohoto národa a zůstaneme zde.“ Připomněl únos dvou vysokých hodnostářů v roce 2013, který nebyl dodnes vyřešen: řeckoortodoxního arcibiskup Yazigiho a syrskoortodoxního arcibiskupa Youhanny, jakož i řeckoortodoxních jeptišek téhož roku z kláštera v Maaloule (později propuštěných) a zdůraznil: „A my jsme tady stále. Tento ohavný čin (v kostele sv. Eliáše) byl spáchán předevčírem a my zde zůstaneme.“
Ani v další části kázání si patriarcha nebral servítky. Ocenil, že prezident Šara v telefonátu s patriarchálním vikářem vyjádřil církvi soustrast, nicméně dodal: „To však nestačí. Telefonátu si vážíme, ale zločin, který se stal, si zasluhuje víc než jen telefonický hovor. Doufáme, že se vládě podaří naplnit cíle revoluce, kterými jsou – jak jste řekl vy i všichni ostatní – demokracie, svoboda, rovnost a vláda práva. To je to, co očekáváme, co chceme a o co usilujeme.“ Ovšem nejen to. I další slova jsou víc než otevřená: „Je důležité zjistit, kdo stojí za tímto ohavným činem. Bylo nám to přislíbeno. Ačkoli je to pro nás velmi důležité, ještě důležitější je říci naplno: plnou odpovědnost nese vláda. To, co naši lidé chtějí, je bezpečí a mír. Základní povinností vlády je zajistit bezpečí pro všechny občany bez výjimky a diskriminace.“
Tím se dostáváme k základní otázce. Bude režim, jehož mnozí představitelé včetně prezidenta mají za sebou teroristickou minulost, s to těmto povinnostem dostát? V homilii patriarchy se odráží naděje i obavy. Vraťme se ale ke slovům komentátorky Kutilové, která si dovolím interpretovat méně ostře. Pokud by nynější syrský režim, v jehož exekutivě dominují lidé z teroristické organizace Haját Tahrír aš Šám (HTS), toleroval skupinu, která se přihlásila k útoku na kostel sv. Eliáše a navíc plánuje další útoky na náboženské menšiny, pak jeho vláda nemůže být vládou pluralitní Sýrie, ale novou teokratickou diktaturou. Kutilová doslova: „Západ i regionální hráči musí přehodnotit své postoje k HTS – protože mlčet v této situaci znamená být spoluviníkem.“ Slova, která by měla vést k vážnému zamyšlení.
●