Olympiáda: Další z řady protiizraelských provokací
Sport, islám a politika
K čemu je olympijský slib sportovců, když ho někteří rafinovaně porušují? Také letos v Paříži.
Stačí málo. Aby sportovce z muslimské země svedl los ke vzájemnému duelu s reprezentantem z Izraele. Pokud jde o muslimskou zemi praktikující fanatickou antiizraelskou politiku, pak můžeme na olympijský slib zapomenout. Existuje ale i „light varianta“ protiizraelského nepřátelství. Muslimský sportovec sice zápas absolvuje, ale soupeři z Izraele ruku nepodá. Jistě, není to povinnost, nic tím neporuší, ale je to slušnost. Patří to k duchu fair play.
A nemusí jít pouze o reprezentanty arabských zemí, jak jsme v Paříži také viděli.
Markantní je to u juda. V mužské kategorii do 66 kg svedl los v prvním kole na tatami Izraelce Šmailova a Boušitu z Maroka. Maročan sice k duelu nastoupil, po jeho skončení se dle pravidel uklonil, ale ruku vítěznému Izraelci nepodal. Stejně hanebně si počínal v druhém kolem Emomali z Tádžikistánu. Šmailova porazil až ve zlatém skóre, ruku opět nepodal a ještě si neodpustil provokativní zvolání Alláhu akbar.
Viz zde:
Tvrdší variantu porušení olympijských principů zvolil alžírský judista Dris patřící do kategorie do 73 kg. Ten měl nastoupit v pondělí (29. 7.) v úvodním kole proti izraelskému borci Butbulovi. Arabský server Al Shafaq k tomu 27. července uvedl, že Alžířan „čelí dilematu“. Žádnému dilematu by samozřejmě nečelil, kdyby respektoval olympijské principy, olympijský slib sportovců a ducha fair play: do zápasu by normálně nastoupil a bojoval o vítězství. Tak tomu ale v případě muslimských sportovců není.
Zmíněný server citoval Elyase Bouyakoubu z alžírské satelitní televize Ennahar: „Los nebyl pro Drise příznivý, protože v prvním kole čelí izraelskému soupeři, čímž se dostal pod tlak. Nyní stojí před volbou – buď do zápasu nastoupit, nebo najít způsob, jak se mu vyhnout, ale vyhnout se i sankcím a zároveň zachovat solidaritu s palestinskou věcí.“
Zdroj zde:
Všimněme si: alžírský judista musí do svého uvažování zahrnout i „zachování solidarity s palestinskou věcí“. Není-li toto nepřijatelná politizace sportu, pak co už jiného?
Dris svůj bolehlav nakonec „vyřešil“. Záměrně neprošel vážením, měl o 0,4 kg nad povolený limit. Byl tedy diskvalifikován a Izraelec díky tomto fanatismu postoupil do druhého kola bez boje.
Zdroj zde:
Člověka přitom napadne, jaký smysl má připravovat se celý olympijský cyklus na jeden z vrcholů kariéry – a pak z nesmyslných politických důvodů dobrovolně z her vycouvat. Ale hledejme smysl tam, kde žádný není, že.
A napadnout nás může ještě něco. Jestli by muslimové neměli mít na OH svůj vlastní slib. Ten by obsahoval zásadu, že když jim původní los určí jako soupeře sportovce z Izraele, budou organizátoři povinni… Ale ne, raději to domýšlet nebudu, aby se toho ještě někdo nechytil.