Rukojmí z Gazy: Dilema reality
Problémy všedního dne
Tu zkušenost může mít, a nejspíš i má, nejeden z nás a nemuselo se to ani stát v Izraeli. Prostě jste akutně potřebovali ve městě na toaletu. Šli jste do kavárny a byli odmítnuti.
Prekérní situace pro kohokoli, obzvláště pro ženy. A nesrovnatelně víc, má-li taková žena za sebou mnohaměsíční pobyt v pekle Pásma Gazy jako rukojmí teroristů. Tou ženou je Daniella Gilboa. Sedmého října 2023 sloužila jako armádní pozorovatelka v pohraniční základně Nahal Oz, když byla spolu s ostatními přepadena a jako rukojmí zločinců z teroristického hnutí Hamás odvlečena. Na svobodu, domů do Izraele, se dostala až na konci letošního ledna. Do té doby zažívala to, co můžeme nazvat pozemským očistcem.
Nedávno se ale stalo něco, k čemu by při troše dobré vůle dojít nemuselo. Daniella procházela telavivskou čtvrtí Neve Tzedek, když potřebovala na WC. Vešla do nejbližší kavárny (Nina Café Bistro) a požádala o použití toalety. Byla ale nekompromisně odmítnuta: toalety jsou pouze pro návštěvníky kavárny. Tento přístup zapůsobil jako spouštěč bolestných vzpomínek na to, co zažívala v Gaze. Tam teroristé rozhodovali o tom, kdy smí a kdy nesmí jít na toaletu. Teď měla podobný pocit.
Po krátkém čase se vrátila zpět. Se stejnou prosbou. Přítomné pokladní řekla, že stejnou situaci zažila v Gaze. Odpověď byla šokující: „Koho zajímá, že jste byla unesena? Řekli vám ne – a to je všechno. Odejděte.“
Příběh jako ze zlého snu. Pro Daniellu.
Byl to jen drobný incident, přesto nezůstal nepovšimnut. Daniella s trpkostí uvedla, že nikdo z přítomných nezasáhl a nenabídl ji pomoc. Dodala: „Podnik, který si váží sám sebe, by se tímto způsobem k lidem chovat neměl.“
V zájmu objektivity budiž dáno slovo i majiteli kavárny. Eyal Loingt uvedl svoji verzi. „Vešla mladá žena, postavila se ke vchodu a požádala, aby mohla použít toaletu. Řekl jsem jí, že ne. Nejsou to veřejné toalety; určeny jsou pouze pro zákazníky kavárny.“ Kavárník pokračoval, že žena se po patnácti minutách se vrátila a řekla: „Ani v Gaze mě na toaletu nepustili.“ Vysvětlil, že vyjádřil politování nad tím, že byla unesena, nicméně věc pojal tak, že mezi únosem a dnešním příběhem není žádná souvislost. „Nepouštíme na toaletu lidi, kteří nejsou zákazníky kavárny, ani kolemjdoucí. Veřejné toalety jsou 100 metrů odtud. Neřekl jsem, že mi nevadí, že byla unesena, nevím, co ji vedlo k tomu, aby to tvrdila. Kdyby řekla hned, že je osvobozená rukojmí a má trauma, pustil bych ji dovnitř. To, že je rukojmím, bylo řečeno až když přišla podruhé. Kdyby se o tom zmínila poprvé, pustil bych ji dovnitř. Umožňujeme handicapovaným a těhotným ženám používat toaletu. Nebylo v tom nic osobního.“
Formálně vzato má majitel kavárny pravdu. Nemohl tušit, čím vším si Daniella musela projít. Na druhou stranu, měla vstoupit a hlásit všem okolo: Já jsem propuštěné rukojmí, pusťte mě na záchod? Jistě nemá potřebu zvěstovat svoji zkušenost každému na potkání. Máme tu dvě verze, nikoli ale smysluplný závěr příběhu. Přesto nelze nevycítit, že něco není v pořádku.
Volně podle Israel National News, odkaz:
https://www.israelnationalnews.com/news/410966
P. S. V úterý večer 1. července zatelefonoval Danielle izraelský prezident Isaac Herzog, aby jí vyjádřil sympatie a podporu. Řekl, že je mu velice líto, čím si v Tel Avivu prošla a že ho to hluboce zasáhlo. „Posílám vám vřelé objetí a svou podporu a doufám, že lidé projeví více ohleduplnosti – to izraelskému lidu neuškodí, zvláště v těchto těžkých časech.“