Slovo k 6. červenci

Už ze školy víme, že mu bylo opakovaně nabídnuto, aby odvolal. Prý si tím zachová život, bylo mu řečeno. Jaký by to ale byl život s cejchem zrádce sebe sama, Krista, svatých Písem. V podstatě byl tlačen k tomu, jako kdyby se nevinný člověk před soudem založeným na křivém obvinění měl přiznat k těžkému zločinu. Pro Husa by odvolání byla duchovní sebevražda. Bezpochyby měl na mysli Ježíšův výrok: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Matoušovo evangelium, 16. kapitola)

Co dávalo Mistru Janovi vnitřní sílu odolávat lákadlu odvolání a nést svůj kříž až do krutého konce? To, co tisícům umučených křesťanů před ním: víra. Pravá křesťanská víra. Petr z Mladoňovic, jeden z očitých svědků Husova utracení, připomíná epizodu z okamžiku krátce před tím, než byla zapálena hranice. Jan Hus byl v oblasti krku přivázán k prknu černým začouzeným řetězem. Když ho spatřil, poznamenal: „Pán Ježíš Kristus, mój milý vykupitel a spasitel, ukrutnějštím a těžším řetězem pro mě vázán jest a já biedný nestydím se pro jeho sv. jméno tiemto vázán býti.“ Byl si jist, že nade vším a všemi, nad koncilem, nad papeži, nad církevní i světskou mocí je Ježíš Kristus, Pán a hlava Církve.

Bylo mu dovoleno rozloučit se s žalářníky, kteří se k němu zřejmě chovali velice slušně. Hovořil s nimi německy, nazval je svými milými bratry a ujistil je: „Pevně věřím svému milému Spasiteli, pro jehož svatý zákon chci tuto smrt vytrpět, že s ním dnes budu kralovat.“ Jistě byl přesvědčen o tom, že jeho cesta povede tam, kam kdysi na golgotském kříži pozval ukřižovaný Ježíš jednoho z lotrů.

Mistr Jan Hus je i po 610 letech obrovským vzorem a inspirací. Ač to nebylo a ani nemohlo být jeho záměrem, stál na počátku české větve evropské reformace, a to o sto či něco více let před tím, než do církevních dějin vstoupil Martin Luther a další Otcové reformace. Také v tom spočívá jeho velikost. Myšlenka „Pravda Páně vítězí“ vycházející z Husova učení má trvalou platnost.

●

Kostnický plamen zapálil

pochodeň víry v nás

v tom ohni u Rýna zazněl

naposled´ vzácný hlas

Mistr Jan Pravdy poznání

odevzdal národu

národ pak v zápase získal

k té Pravdě svobodu

Pod korouhví kalicha chrám

ve vítězných bojích

otevřen byl věrným Čechům

víry podobojí

Mohutný chór

zpívá Tábor

Boží bojovníci

Pak velí "Do zbraně!"

heslo zní "Hrr na ně!"

stráž Pravdu bránící

Myšlenka vrací se

do města Kostnice

k Husově hranici…

(LS)