I dnes se tvoří dějiny církve

Anglikánské společenství

Anglikánskou denominaci čeká v roce 2025 výběr její nejvyšší duchovní hlavy – arcibiskupa z Canterbury. O důvodu ví snad každý: Justin Welby 12. listopadu 2024 rezignoval.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

24. prosince v 11:37

Nedlouho předtím bylo zveřejněno vyšetřování skandálu známého jako „kauza Smyth“. Jde o sexuální zneužívání chlapců a mladých mužů a jejich fyzické týrání. Nedopustil se ho duchovní, ale právník a dobrovolník John Smyth, který se angažoval v organizování církevních dětských táborů. V průběhu více než 40 let, zemřel v roce 2018, pohlavně zneužil či fyzicky týral asi 30 chlapců nejprve v Anglii, a když se nad ním stahovala mračna, přestěhoval se do Zimbabwe (1984), kde v těchto aktivitách i praktikách pokračoval. Pak došlo na jeho táboře k úmrtí jednoho účastníka a on zamířil do JAR (2001). V Africe dosáhl počet jeho obětí pětaosmdesáti.

Ačkoli se o kauze Johna Smytha ledacos tušilo, ba i něco v církvi vědělo, otevřeně se o ní začalo mluvit až od roku 2017, kdy byly v britských médiích publikovány zásadní šokující informace. Ke zlomu ale došlo až říjnu 2024. Církev pověřila nezávislou osobu, Keitha Makina, aby celou záležitost prošetřil. Výsledek známý jako „Makin Review“ byl publikován 18. října 2024. Ze zprávy je zřejmé, že Justin Welby, který se v roce 2013 stal canterburským arcibiskupem, tedy duchovní hlavou církve, o zločinech Smytha od téhož roku věděl, ale neudělal nic, co by přispělo k jejich odhalení a potrestání. Naopak Smythovy hanebné činy když ne přímo kryl, tak svojí pasivitou přispěl k jejich tutlání. Dostatečný důvod k rezignaci, po níž odejde, aniž by jeho arcibiskupský znak zůstal bez poskvrny.

Dnes už je Welby svým způsobem minulost, byť oficiálně skončí ve funkci na svátek The Epiphany, Zjevení Páně, tedy 6. ledna 2025. Protože v Anglikánské církvi je nejvyšší světskou hlavou panovník, toho času Karel III. Britský, bylo nutné, aby Buckinghamský palác oficiálně oznámil, že arcibiskupský stolec v Canterbury bude počínaje 7. lednem 2025 uprázdněn. K tomuto sdělení došlo 18. prosince 2024, viz zde:

https://anglican.ink/2024/12/20/see-of-canterbury-declared-vacant/

Než nastane čas jmenování nového canterburského arcibiskupa, bude dočasně stát v čele církve duchovní č. 2 v hierarchii Anglikánské církve, arcibiskup z Yorku Stephen Cottrell. Smutné je, že i on čelí výzvám k rezignaci, neboť v minulosti zaujal laxní postoj k případu pohlavního zneužívání, jehož se dopustil kněz David Tudor, který působil v diecézi Chelmsford, kde Cottrell sloužil v letech 2010 až 2020 jako biskup. Problémy provázející funkční období Welbyho i Cottrella ilustrují, že Anglikánská církev, globálně duchovní domov 85 milionů věřících, se nenachází v nejlepší duchovní kondici.

Výběr nového canterburského arcibiskupa

Na otázku, kdo nahradí Justina Welbyho a kdy k tomu dojde nelze dát v této chvíli jednoznačnou odpověď. Konkrétní termín nezná nikdo, ani král Karel, který bude arcibiskupa formálně jmenovat. Než se tak stane, přijde ke slovu proces výběru, který vlastně už začal. Zde se seznámíme s jeho hlavními body.

Ačkoli panovník nového duchovního vůdce z moci svého úřadu jmenuje, není tím, kdo by ho vybíral. To je úkol pro 20člennou Korunní nominační komisi (Crown Nominations Commission), v níž ovšem pouze sedmnáct členů má hlasovací právo. Jsou to:

(1) Předseda. Musí jím být laický člen Anglikánské církve, osoba veřejně činná. Předsedu jmenuje britský premiér; Keir Starmer svěřil tento post lordu Evansovi z Weardale, členu Sněmovny lordů.

(2 až 6) Pět zástupců je z globálního Anglikánského společenství, vždy po jednom z Afriky, Ameriky, Asie, Oceánie a Evropy. Mezi nimi musí být jeden primas, jeden kněz nebo jáhen a jeden laický člen společenství, genderově minimálně dva muži a dvě ženy a tři členové musí patřit k nebělošské komunitě.

(7 až 9) Tři zástupci jsou z diecézní komise pro obsazení uvolněného canterburského stolce.

(10 až 15) Šest zástupců je vybráno Generálním synodem Anglikánské církve; složení této skupiny: tři ordinovaní duchovní a tři laičtí věřící.

(16) Arcibiskup z Yorku. Pokud by se Stephen Cottrell rozhodl, že v nominační komisi nezasedne, nahradí ho jiný biskup zvolený Komorou biskupů Anglikánské církve.

(17) Jeden biskup z Jižní (tj. canterburské) provincie*/ zvolený Komorou biskupů. Podmínkou je, aby v této provincii bydlel. Může být i mimo aktivní službu.

*/ Anglikánská církev na území Anglie se organizačně dělí na Jižní provincii (canterburskou) a Severní provincii (yorskou).

Na rozdíl od obsazování postů v sekulární sféře, na pozici canterburského arcibiskupa nikdo nekandiduje, ale adept je vybírán zmíněnou Korunní nominační komisí. I proto může trvat celý proces dlouhé týdny, ba měsíce. Jeho součástí jsou konzultace a modlitby. Jakmile se minimálně dvě třetiny hlasujících shodnou na konkrétní osobě, zašlou její jméno předsedovi vlády a ten vybranou osobu předloží králi. Formálně musí ještě dojít ke schválení Kolegiem kanovníků canterburské katedrály. Po všech těchto náležitostech přichází na řadu oficiální jmenování s uvedením data nástupu do úřadu.

Anglikánská církev a spolu s ní globální Anglikánské společenství jsou na počátku procesu výběru Welbyho nástupce. Ať už to bude kdokoli a jmenován kdykoli, čeká ho nesnadný úkol. Obnovit důvěru veřejnosti ve schopnost církve účinně chránit své údy pře zlem, byť praktikovaným samotnými duchovními či laiky navenek se těšícími autoritě a respektu. Ovšem jen do okamžiku, než dojde k šokujícímu excesu v podobě zneužití či fyzického násilí na ovečkách jim svěřených. Selže-li pastýř a chová-li se jako vlk, tedy predátor, pak je obnova důvěry extrémně obtížná, ne-li nemožná. Lidé, kteří mají v církvi jisté postavení, ovládaní svým chtíčem, a ti, kdo jejich zlé činy kryjí, si zřejmě neuvědomují, jak moc její pověst poškozují.

A ještě jedna poznámka osobnějšího charakteru. My, kdo z protestantských či evangelikálních pozic kritizujeme katolickou církev a poukazujeme na nemravné chování některých jejích duchovních, pokud jde o hanebnost nejhanebnější, pohlavní zneužívání zhusta ještě nezletilých věřících, si musíme pokorně přiznat, že tyto hrůzné činy se netýkají pouze církve vedené římským papežem. A nejde jen o celibát, který v Anglikánské církvi i jinde jako povinnost pro duchovní zaveden není.