Pád Asadova režimu a úkol pro Izrael

Aktuálně z Blízkého východu

Do popředí se opět dostává význam Golanských výšin, jedna z neuralgických oblastí Blízkého východu, která se nachází na izraelsko-syrské hranici.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

8. prosince v 20:38

Jde o území o rozloze 1 800 km2, jehož dvě třetiny jsou součástí Izraele a zbytek patří Sýrii. Nebylo tomu tak vždy, po vyhlášení nezávislé Syrské arabské republiky v dubnu 1946 jí připadly celé Golanské výšiny (též Golany). Po podepsání dohody o příměří v roce 1949, kterou skončila agrese arabských zemí proti Izraeli, vedla hraniční linie (nikoli hranice vzešlá z mírové smlouvy) mezi Izraelem a Sýrií v těsné blízkosti východního břehu horního toku Jordánu a Genezaretského jezera. Byla to časovaná bomba: syrské dělostřelectvo mělo na Golanech přilehlé izraelské území jako na dlani. Jako zavilý nepřítel židovského státu neodolal Damašek pokušení této strategické výhody zneužít k ostřelování teritoria Státu Izrael; tyto agresivní provokace byly jedním z důvodů vypuknutí červnové (šestidenní války) v roce 1967.

Za zmínku stojí, že se jménem „Golan“ se setkáváme už v Bibli*/. A to ve dvou souvislostech. V obou jde o název města na východní straně Jordánu (Zajordání), které bylo mezi vybranými pro Levity, příslušníky stejnojmenného kmene určené pro službu nejprve ve Stánku úmluvy, později v jeruzalémském Chrámu. Vedle toho byl Golan jedním z tzv. útočištných měst, kam se mohli uchýlit lidé, kteří se dopustili neúmyslného zabití; za branami těchto měst byli chráněni před krevní mstou příbuzných.

*/ Biblický záznam v knize Deuteronomium: „Tehdy oddělil Mojžíš tři města v Zajordání, na východě, aby se tam mohl utéci ten, kdo zabil, pokud zabil svého bližního neúmyslně a neměl ho dříve v nenávisti. Nechť se uteče do některého z těchto měst a zůstane naživu: do rúbenovského Beseru ve stepi na náhorní rovině, do gádovského Rámotu v Gileádu a do manasesovského Golanu v Bášanu (kap. 4, verše 41-43)“.

Izrael po vítězné šestidenní válce obsadil dvě třetiny Golan, čímž zásadním způsobem omezil syrskou hrozbu. Izraelská hranice byla posunuta dále na východ, tedy směrem na Golany a tvoří tzv. purpurovou linii. Syrský stát se za vlády Háfize Asada (otce prezidenta, jehož režim se 8. 12. 2024 zhroutil) pokusil pro něj nepříznivý stav zvrátit a v říjnu 1973 na izraelské pozice zaútočil (jomkipurská válka), ale opět utpěl porážku. V roce 1974 došlo mezi Izraelem a Sýrií k podepsání dohody o odpoutání vojsk a na Golanech byla podél hranice vytvořena zóna separace. Jde o 80 km dlouhý a 0,5 km až 10 km široký koridor, v němž na dodržování příměří dohlíží síly Spojených národů (jednotky UNDOF). Západní hranice nárazníkové zóny, původní purpurová linie, nese označení „linie Alpha“, východní „linie Bravo“.

Golany dnes

Právě uvedené informace jsou důležité pro lepší pochopení reakce Izraele, které bezprostředně souvisí se změnou režimu v Sýrii. Izrael opakovaně deklaroval, že nehodlá do občanské války v Sýrii zasahovat, ale bude úzkostlivě střežit své bezpečnostní zájmy a na jakoukoli hrozbu okamžitě a důrazně odpoví. To se týká i preventivních akcí, neboť aliance protivládních sil zahrnuje džihádistické a islamistické formace a ty jsou nevyzpytatelné. Například by bylo krajně nebezpečné, kdyby se zmocnily chemického arzenálu Asadova režimu a to je důvod, proč izraelské letectvo provedlo před několika dny operaci v komplexu na jejich výrobu. Protiizraelští aktivisté mohou sebehlasitěji povykovat a poukazovat na porušení syrské suverenity, ale každý rozumně uvažující člověk musí takový zásah ocenit. Nebo snad chceme, aby syrští rebelové disponovali chemickými zbraněmi? Izrael něco takového nemůže ve své bezprostřední blízkosti v žádném případě dopustit.(Stejně tak si zasloužila ocenění likvidace iráckého jaderného reaktoru Osirak u Bagdádu izraelským letectvem v červnu 1981 za vlády diktátora Husajna.)

A právě tak nemůže Izrael připustit jakoukoli změnu charakteru výše zmíněné zóny separace. Proto jeho armáda nejen posiluje bojové jednotky na Golanech, ale tankové a pěší jednotky vstoupily za linii Alpha, aby svojí přítomností podpořily síly UNDOF a zabránily rebelům zónu obsadit. Navíc během těchto turbulentních dnů poskytly silám UNDOF podporu, když byly napadeny formacemi ozbrojenců. K preventivním akcím Izraele patří také vstup na syrskou stranu pohoří Hermon, jejíž nejvyšší vrchol se také nachází v zóně separace. Izraelská armáda k tomu na síti X 8. prosince uvedla, že vzhledem „ke vstupu ozbrojeného personálu (ze syrské strany – LS) do nárazníkové zóny (zóna separace), Izrael v nárazníkové zóně a některých dalších místech nezbytných pro obranu rozmístil své síly, aby zajistil bezpečí pro komunity na Golanských výšinách a izraelské občany.“ V prohlášení je dále zdůrazněno, že armáda do vnitřního vývoje v Sýrii nezasahuje, nicméně v nynější aktivitě bude pokračovat tak dlouho, jak to bude nutné, aby zachovala funkčnost zóny separace a bránila Izrael a jeho civilisty.

Izrael z obranného hlediska dělá to, co dělat musí. Nemůže se dopustit chyby, v opačném případě by čelil hrůzným následkům, viz dění kolem agrese Hamasu na jihu Izraele loni 7. října. V politické oblasti pak záleží na tom, co se v Sýrii po pádu Asada bude dít a jaký postoj nový režim k Izraeli zaujme. Ostatně premiér Netanjahu se při návštěvě izraelsko-syrského pomezí vyjádřil v neděli 8. prosince jasně: „Nabízíme ruku všem v Sýrii, Drúzům, Kurdům, křesťanům a muslimům, kteří chtějí žít s Izraelem v míru.“ Dodal, že izraelské vedení bude situaci pozorně sledovat. Má zájem navázat s nově se formujícími vládnímu silami v Sýrii sousedské a mírové vztahy. „Pokud se to ale nepodaří, uděláme všechno, co bude potřebné k obraně Státu Izrael a jeho hranic,“ poznamenal.

Míček je tedy na syrské straně hřiště. Čas ukáže.